O nás Ilustrace

Žije v Jablonci nad Nisou. Vystudoval VŠUP v Praze (ateliér prof. Stanislava Libenského). Po studiu pracoval 8 let jako návrhář ve Skleněné bižuterii, potom působil jako samostatný výtvarník. V roce 1990 nastoupil jako pedagog do SUPŠ a VOŠ v Jablonci nad Nisou, kde v současnosti zastává funkci ředitele školy. Na jeho popud byla na škole zřízena také třída se specializací na tvorbu mincí a medailí. Ve své umělecké činnosti se věnuje malbě, kresbě, grafickému i průmyslovému designu a medailérské tvorbě (spolupracuje s Českou mincovnou).

Pro Nakladatelství Bor ilustroval knihu O ženách, mužích a skřítcích v hlavě (2011).

Studovala v atelieru keramiky a porcelánu na fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. Labem a École Supérieure d’Art et de Design v Remeši, Francie, poté následoval dlouhodobý studijní pobyt v Paříži. V letech 2001–2006 externě studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Roku 2001 působila jako malířka a portrétistka pro soukromé zákazníky a společnosti v USA, Kanadě a Evropě (Česko, Švédsko, Chorvatsko, Rumunsko) a roku 2002 pro Hotel Hilton v Praze, roku 2004 jako učitelka na International School of Music & Art v Praze. Od roku 2005 do současnosti tvoří obrazy a portréty na zakázku.

Výstavy a symposia: roku 1995 sochařské symposium v Hořicích; roku 1996 symposium kaligrafické malby; roku 1997 symposium malby kobaltem na porcelán. Výstava Grafika roku 1996; roku 1999 samostatné výstavy na École Supérieure d’Art et de Design v Remeši a v Městské knihovně v Ústí nad Labem. Roku 2007 samostatná výstava v Letohrádku Kinských v Praze a výstava na veletrhu Esotera 07 v Praze.

Pro Nakladatelství Bor ilustrovala knihu O času a ohni (2007).

Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu obor propagační grafika. Pracovala jako propagační výtvarnice v různých firmách od technických výkresů do odborných časopisů, po návrháře kompletních řešení firemních zakázek. Volné grafice a speciálně linorytu se věnuje pro potěšení v posledních letech, kdy dělá hlavně pro přátele příležitostné tisky.

Pro Nakladatelství Bor ilustrovala Pohádky ze starého mocnářství (2005), které jsou její první ilustrovanou knížkou.

Vyučil se malířem porcelánu v Klášterci nad Ohří a poté navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu ve Zlíně, resp. v Uherském Hradišti (profesor Stanislav Mikuláštík). Odtud přešel roku 1954 na Akademii výtvarných umění v Praze. Studoval u profesora Jana Laudy a profesora Vincence Makovského, u něhož v roce 1960 studia ukončil.

Od roku 1976 žije trvale v Železném Brodě, kde působil na Základní umělecké škole. Ve svém bydlišti měl mnoho výstav, ale zúčastnil se i řady výstav a soutěží v celostátním měřítku. V roce 1994 byla dána veřejnosti do užívání stálá expozice (galerie) Miroslava Hrachy, jež se nachází v obci Smrčí nedaleko Železného Brodu.

Pro Nakladatelství Bor vytvořil výtvarný doprovod ke knize Za života se stane ledacos (2008).

Od r. 1953 studoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze (prof. Zdeněk Jůna a Karel Müller). Soukromě studoval herectví u prof. Wegenerové. Hrál v divadle Na Slupi, maloval expresivní krajiny a portréty. Od r. 1959 byl učitelem výtvarné výchovy na střední škole ve Varnsdorfu, poté byl dva roky výtvarníkem tamní Velvety. V té době s dalšími výtvarníky založil skupinu Kontrast a byl přijat do Svazu výtvarných umělců. Maloval stylizované figurální kompozice a krajiny, první monochromní obrazy, začal se věnovat grafice, knižním úpravám a ilustraci. Od r. 1965 byl výtvarně-technickým redaktorem Severočeského nakladatelství v Liberci. Dále spolupracoval s vydavatelstvími v Praze, Hradci Králové a Ostravě. Graficky upravil a ilustroval více než sto titulů. Po pobytu v Paříži v roce 1966 začal malovat barevné expresivní obrazy, v tom roce získal ocenění v soutěži o nejkrásnější knihu roku 1966. V r. 1977 získal Cenu SN za ilustrace a zpracování Knihy o Jizerských horách od Miloslava Nevrlého. Dva roky nato začal hrát divadlo, od r. 1985 se stal členem činohry libereckého Divadla F. X. Šaldy. Divadlu se věnoval i jako výtvarník, vytvořil scénografie pro loutková divadla v Liberci, Kladně, Klagenfurtu a Mariboru. Od počátku 90. let přestal profesionálně hrát a věnoval se pouze výtvarnému umění. Mimo jiné také namaloval loutkové vystřihovací divadlo pro děti.

Pro Nakladatelství Bor ilustroval knihy Blateňákovi v Liberci aneb Panu profesorovi s láskou (2002), Srázy (2007) a Zase zvednout hlavu (2010), Sifon, Venda a jejich lásky (2015), Příběhy ze symposia nedávných dnů (2015) a Horoucí srdce, ale nohy v bahně (2022).

Vystudovala SŠUP v Praze a AVU v Praze. Získala řadu ocenění v oblasti knižní tvorby. Samostatné výstavy: Krakov (Polsko), 1972; Praha – Galerie Na Slovanech, 1973; Banská Bystrica, 1977, 1985; Sobotka 1983. Zúčastnila se řady kolektivních výstav. Jejími nejužívanějšími technikami jsou lept, suchá jehla, dřevoryt.

Pro Nakladatelství Bor ilustrovala knihu Krakonošův rok (2005).

Po absolvování SVVŠ v Trutnově ukončila v roce 1975 studium na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, obor ČJ–VV. Je učitelkou na Základní škole v Lomnici nad Popelkou. Výtvarná činnost je její velikou láskou, pracuje s různými výtvarnými technikami, jako hlavní však zůstává malba olejem na plátno a malba na hedvábí. V obrazech převažují motivy z přírody Českého ráje a okolí Železnice, kde žije. Své práce vystavovala na řadě samostatných i společných výstav, v poslední době vystavuje se svým manželem, který je řezbářem. Společně vytvořili ilustrace pro dvě knihy Dagmar Gayerové.

Pro Nakladatelství Bor ilustrovala knihy Polopohádky o Rambajsovi a jiných řemeslnících (2008), Polopohádky od Zebína (2011) a Co si lidé vyprávěli (2014).

V letech 1969–1973 studoval Výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK v Praze, kde na něj jako učitelé působili Cyril Bouda a Karel Šmíd. Do roku 1995 byl členem Liberecké unie výtvarných umělců, v současnosti je členem Asociace volné grafiky v Praze.

Zabývá se grafikou, kresbou, knižními úpravami, redakčními a typografickými pracemi. Doposud uspořádal více než 30 samostatných výstav, zúčastnil se významných mezinárodních přehlídek grafiky (např. Trienale grafiky v Krakově v letech 1994 a 1997, Bienale grafiky v Lublani roku 1995 aj.). Graficky upravil více než dvě stovky nejrůznějších publikací, řadu z nich i pro Nakladatelství Bor. Od devadesátých let se začal věnovat též regionální historii a napsal několik knih. Roku 1998 v Liberci spoluzaložil nakladatelství 555, roku 2001 se osamostatnil ve vlastním nakladatelství RK.

Pro Nakladatelství Bor ilustroval knihy Zoufalství (2006), Lakuna (2007), Rádlův synovec (2010), Faust letí do Nového světa neboli Psí vejce (2011) a Biblické humoresky aneb Mezi mansiony (2014).

Studoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze, v roce 2004 absolvoval studijní stáž na Pontifica Catolica del Perú v Limě. Studia na VŠUP dokončil v roce 2007.

Ilustroval knihy Michala Dlouhodobého V počátku cesty nebo Měsíc v Žaluzii od Pavly Šťastné (vyšlo roku 2008 v nakl. Triton). Vytvořil také ilustrace a kratší komiksy pro různé časopisy. Za zmínku stojí i jeho spolupráce s Edgarem Dutkou na komiksu Odvážní mladí muži na visutém laně (vydáno v rámci diplomové práce na VŠUP) nebo práce na komiksových projektech BOX. Na poli komiksu se také prosadil titulem Radiator a Recyklator. První díl s názvem „Nic menšího než záchrana lidstva“ vyšel v roce 2010 v edici Labyrint komiks.

V současnosti se živí převážně jako grafik. Často se však stává, že si musí chvíli odpočinout, a tak vyráží na svém dvoukolém oři za volností dálek, kamenitých cest a lesních podrostů, aby načerpal novou energii. Občas ho vítr zavane pod skály, po kterých provozuje vertikální pohyb (povětšinou) směrem vzhůru.

Jeho portfolio a bližší informace jsou dostupné na jeho osobních stránkách Červený pes.

Pro Nakladatelství Bor ilustroval výbor z vojenských povídek Aloise Jiráska Za vlast a císařovnu (2008), soubor pověstí z Jizerských hor Pověsti od Nisy a Kamenice (2010), knihu hororových povídek Když dvanáctá hodina odbila (2013) a soubor pověstí Doktor Kittel (2020).

Od roku 1961 žije v Děčíně. Koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let získaly jeho kresby řadu ocenění na amatérských výtvarných soutěžích krajského a celostátního rozsahu (Kraj ve kterém žiji, Teplice 1969; AMO, Šumperk 1970; Děčínská kotva, Děčín 1971 až 1974).

Zabývá se malbou na karton (akvarel, pastel, tempera), v poslední době i na plátno (akryl). Samostatné výstavy: Městské divadlo Děčín (2002), Okresní muzeum Děčín (2002), Tao Děčín (2006), Městská knihovna Broumov (2007), Zelená čajovna Liberec (2008), Zámek Děčín (2008, 2009), Cafe Max Ústí n. L. (2011–2012), Ukradená galerie Děčín (2013).

Jeho hlavním zájmem jsou návrhy ilustrací. Vedle knih pro Nakladatelství Bor ilustroval knihy Radka Fridricha Modroret. Z pověstí Děčínska (Společnost přátel města Děčína Amici Decini, 2008) a Nebožky – Selige (Perplex, 2011).

Pro Nakladatelství Bor ilustroval knihy Krakonoš v literatuře (2006), Od Homole k Hejšovině (2006), Obrazy neradostné (2007), Pohádky z Měsíčkova stříbrného zámku (2007), Pověsti od řeky Smědé (2007), Templáři v pověstech a legendách (2013), Provinilí (2014), Osudové paragrafy (2015), Osudové paragrafy 2 (2016) a Na hranicích (2016).

Stanislav Kulda pracoval v propagaci náchodské Rubeny, po ní v tiskárně v Červeném Kostelci, pak jako výtvarník Muzea Boženy Němcové a Textilního muzea v České Skalici. Učil též na Lidové škole umění v Červeném Kostelci. Od roku 1990 má svobodné povolání.

Zabývá se kresbou, malbou, volnou a užitou grafikou. Samostatně vystavoval v letech 1987 (Náchod), 1993 (Náchod), 1995 (Dolní Rybníky u Horní Radechové), 1996 (Náchod), 1997 (Česká Skalice), 2000 (Broumov).

Jeho ateliérem je bývalá hasičská zbrojnice v Dolních Rybníkách u Horní Radechové.

Pro Nakladatelství Bor ilustroval knihu Pověsti z Broumovska (2000).

Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana. Zaměřuje se na tvorbu fotorealistických a abstraktních obrazů, jeho hlavním tématem je zkoumání času. Od roku 2005 žije a pracuje v zahraničí, v současnosti v Londýně. Je zastoupen v Národní galerii v Praze, Britském muzeu v Londýně a mnoha soukromých sbírkách. Od roku 1998 uskutečnil třináct samostatných výstav na mnoha místech v Čechách a v Londýně, podílel se na přibližně padesáti kolektivních výstavách po celé Evropě. Je držitelem několika prestižních výtvarných cen.

Pro jeho tvorbu jsou typické cykly obrazů-projektů, jejichž jednotlivé obrazy spojuje společná tematika. Projekty jsou uvedeny pod názvy: Kodexy (2002), Nemocnice Motol (2005), Projekt zmizel (2005–2006), Kabeláže (2007), Zuzana v pařížském studiu (2007), Po prázdninách (2008), Lost in Time (Ztracen v čase, 2008).

Další informace o Hynku Martincovi lze nalézt na jeho osobních stránkách.

Pro Nakladatelství Bor ilustroval knihu Hranice (2012).

Roku 1949 absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, v ateliéru užité grafiky a ilustrace prof. K. Svolinského. Od roku 1953 žije v Turnově, kam se s manželem, akad. malířem Daliborem Matoušem, přestěhovala z Prahy. Z jejich tří dětí jsou dvě (dcery Milada a Vlasta) výtvarně činné.

V její tvorbě dominují náměty rodiny a přírody. Věnovala se zejména grafice (volné i užité), akvarelové malbě a ilustraci. Vytvořila řadu květinových zátiší a maleb krajin Českého ráje a Podkrkonoší. V r. 1983 začala s tvorbou drobných plastik ze dřeva. Vyřezala čtyři betlémy, v nichž se projevil její vztah k lidovému umění. V posledních letech se věnuje tvorbě koláží. Svou tvorbu prezentovala na jedenácti samostatných výstavách a desítkách výstav kolektivních. Je zastoupena v soukromých i veřejných sbírkách u nás i v zahraničí.

Pro Nakladatelství Bor ilustrovala knihu Drobečky z pobejtek (2015).

Žije v Polici nad Metují. Jako textilní výtvarnice pracovala krátce v podniku Tiba ve Dvoře Králové nad Labem, v současné době působí jako návrhářka smyčkového zboží v broumovské textilce Veba. Příležitostně navrhuje i pro jiné české firmy.

Pro Nakladatelství Bor ilustrovala knihu Police nad Metují a okolí v lidových vyprávěních (2002, 2005).

Tamara Shmidt se narodila 30. června 1987 v Žitomiru na Ukrajině. V roce 2008 promovala na Ekologické fakultě Agroekologické Státní univerzity na Ukrajině. V současné době studuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Učila se hře na klavír na ZUŠ, ráda zpívá a skládá básně v angličtině. Pražští příznivci alternativní hudby ji mohou znát z řady koncertních vystoupení. Věnuje se také kresbě a malbě, v lednu 2012 vystavovala své práce v kavárně Friend’s Coffee House v Praze.

Pro Nakladatelství Bor ilustrovala knihu Poslední noc s M. (2014).

Žije v Praze. Podle vlastních slov je pravověrná autodidaktka, jejím největším učitelem byl manžel Mojmír Preclík, ale také rodiče, nadšení sběratelé obrazů, a kvalitní přátelé od fochu.

Od roku 1973, kdy poprvé vystavovala, měla 24 výstav, z nich dvě v zahraničí – v Grenoblu a Vorstetten (SRN). Z jejích knižních ilustrací zmiňme: Romarin (české lidové písně a balady v překladu S. Renaud) pro francouzské nakladatelství Les Cahiers de l’Alpe.

Básnické sbírky: Jitka Stehlíková: Tančit na zvony, Jana Štroblová: Až přistane poslední ostrov, Olga Kemrová: Hledání vrby. Pro Nakladatelství Bor ilustrovala sbírku Libora Volného Domov na dosah (2004).

Po absolvování keramické školy v Bechyni pracoval ve Výzkumném ústavu elektrokeramiky v Hradci Králové, kde zároveň učil výtvarnou výchovu na lidové škole umění. Od roku 1984 žije v Dobrušce. Toto město a kraj Orlických hor je také častým námětem jeho výtvarné tvorby.

Pro Nakladatelství Bor ilustroval knihu Příběhy od Zlatého potoka (2008).

Malířka, ilustrátorka, keramička, básnířka a autorka povídek.

Vystudovala průmyslovou školu bytové tvorby a loutkářství na Akademii múzických umění v Praze. Jako členka Surrealistické skupiny se proslavila svými obrazy, knihami a filmy i v zahraničí. Na filmové tvorbě spolupracovala s manželem Janem Švankmajerem.

Ve výtvarném umění na sebe upozornila v 60. a 70. letech Emancipačním cyklem – variacemi na známé obrazy, na nichž nahradila ženské postavy mužskými.

Za výtvarné řešení filmů Lekce Faust (1994) a Otesánek (2001) byla oceněna Českým lvem. U filmu Otesánek získala Českého lva i za filmový plakát. Celkem její filmografie zahrnuje 13 titulů.

Bibliografie: Samoty a citace (1987), Jeskyně Baradla (1981, 1995), Evašvankmajerjan/Anima Animus Animace (1997), Imaginativní oko, imaginativní ruka (společně s Janem Švankmajerem, 2001), Dosud nenamalované obrazy (2003), Otesánek 2004.

Výstavy: Desátý dům, společně s Janem Švankmajerem, Brusel, La Contamination des sens, 1987; Paměť animace, animace paměti, Galerie města Plzně, 19. února až 4. dubna 2004; Eva Švankmajerová a Jan Švankmajer, Retrospektivní výstava 1958–2004, Jízdárna Pražského hradu, 4. června až 19. září 2004; Eva Švankmajerová, Deník 1963–2005, Galerie Václava Špály, Praha, vernisáž 2. 1. 2006.

Pro Nakladatelství Bor ilustrovala knížku pověstí Babiččina vyprávění (2006).

Žije v Liberci. Pracuje jako odborná asistentka na katedře textilního a oděvního návrhářství Textilní fakulty TU v Liberci. Je kmenová ilustrátorka Nakladatelství Bor.

Samostatné výstavy: Galerie Zdislávka, Jablonec nad Nisou (2000); Galerie Klubu zdraví, Liberec (2000); Loreta Kosmonosy, Mladá Boleslav (2001); zámek Lemberk (2002); Městské divadlo Jablonec nad Nisou (2002); Galerie Centra duchovní obnovy, Hejnice (2002).

Knižní ilustrace (kromě první publikace byly všechny na zakázku Nakladatelství Bor): Pověsti z Liberce a Liberecka (2001), Čtení o Krakonošovi (2002), Pověsti z kraje sklářů (2004), Báje a pověsti z kraje Jiráskova (2006), A šaty skáčou po žábě (2008), Senior Quintet (2008), Turov (2009), Sen o ratibořickém dětství (2009), Zastavení (2010), Město nad Nisou (2010) a Kašpárkoviny (2011).

Jiří Vydra v roce 2007 absolvoval na VOŠG Hellichova v Praze, obor Knižní grafika, pod vedením akademického malíře Milana Erazima.

Věnuje se užité a volné grafice pod značkou Vydra Design. Působí jako dramaturg a autor designu pro agenturu Štěk a její akce v Liberci a na hradě Grabštejně. V roce 2008 založil občanské sdružení Divozemí, zaměřené na podporu alternativní kultury v regionu, v němž je předsedou, dramaturgem a grafikem.

Během studia vytvořil jako klauzurní práce leporelo zpracované technikou barevného linorytu Měla babka…, nedokončený projekt Kytice jako komiks – balada Svatební košile a kresebnou knihu Jak jsem plul ke královně severu.

Pro Nakladatelství Bor vytvořil linorytový komiks na motivy povídky lotyšského spisovatele Kārlise Skalbeho Příběh věčného studenta (2009).

Více informací o Jiřím Vydrovi lze nalézt na jeho osobních stránkách.

Školní léta prožila v Broumově, kde také maturovala na místním gymnáziu, poté vystudovala husitskou teologii. Působí jako duchovní.

Své první výtvarné pokusy pod vedením akademických malířů I. Švorčíka a J. Kodyma i učitele J. Říhy podnikala už za středoškolských studií v Broumově. Později, během šestnáctileté práce v redakci církevního týdeníku Český zápas, se však k výtvarné zálibě často vracela, a má na svém kontě téměř čtyři desítky ilustrovaných knih, vydaných v nakladatelstvích Avicenum, Blahoslav, Cesta, Prométheus, Triton, Protis aj., a několik sgrafitových realizací v objektech církve čs. husitské v Plzni, Železné Rudě a Praze-Břevnově. V poslední době se věnuje zejména litografii. V letech 1972–2009 uskutečnila osmnáct samostatných výstav (z toho dvě v Polsku, po jedné v Belgii a v Německu) a dvanáct výstav kolektivních.

Pro Nakladatelství Bor vytvořila stylizované panorama Broumova na obálku knihy Broumovsko & literatura (2003), ilustrovala knihu Broumovsko v pověstech (2009), podílela se na fotografickém doprovodu ke knize Čtení o Českém koutku (2011) a vytvořila fotografický doprovod pro knihu Inverze (2010).

Více informací o Janě Wienerové lze nalézt na jejích osobních stránkách.