Publikace Dokumentární

Kniha Byli jsme tam doma zachycuje životní příběhy dvacítky kladských Čechů a vzpomínky na jejich dětství a rané mládí v části Kladska zvané Český koutek. Ve většině případů se jedná o autentické záznamy vyprávění pamětníků, jejichž výpovědi jsou přepsány tak, aby zachycovaly typickou nářeční mluvu, ale zároveň byly srozumitelné i čtenářům odjinud. Vyprávění mají nenahraditelnou dokumentární hodnotu, protože přibližují Český koutek očima těch, kdo byli přímo v centru dění. Z jejich vzpomínek se čtenář dozví mnohé nejen o každodenním životě tamějších obyvatel, ale také o událostech na konci války nebo těsně po ní. Svou „kladskou“ tematikou kniha navazuje na předchozí tituly Nakladatelství Bor, Čtení o Českém koutku (2011) a Výpravy do Českého koutku (2012), a stejně jako v nich, i zde čtenář najde množství fotografií i dalších obrazových dokumentů. Kniha vychází již ve druhém vydání.

Cílem této knihy je upozornit na téma z naší historie, jež je v posledních desetiletích naší historiografií spíše opomíjené, a tudíž v širším povědomí nepříliš známé. Avšak i pro ty, kdo o situaci v Sudetech kolem Mnichova něco vědí, jsou události s ní spojené nejasné a obestřené množstvím dohadů. Proč se zaměřujeme právě na Broumovsko, je snadno vysvětlitelné: ve skromném počtu novodobých titulů, které na toto téma vyšly, mu bylo vždy věnováno nejméně prostoru. Naše knížka se snaží zodpovědět dvě zásadní otázky: co se stalo a proč se to stalo. Na první z nich odpovídají očití svědci, ti, kteří byli u toho, jakkoliv jsou jejich svědectví čistě osobní a často emotivní. Avšak v síle jejich prožitku událostí, na něž vzpomínají, spočívá největší hodnota této knihy, bez ohledu na objektivní správnost toho, o čem mluví nebo píší. Na otázku proč se to stalo, hledají odpověď komentáře, čerpající z dostupné literatury. Ty naopak usilují o věcnost, ovšem jen v té míře, jak je to u knihy nikoliv jednoho autora, ale autorského kolektivu vůbec možné. Každopádně: tato kniha nechce soudit, snaží se jen zaplnit prázdné místo v obraze, jaký si vytváříme o našich dějinách. Texty doprovází bohatý obrazový materiál, v mnoha případech objevný a výmluvný.

Záměrem této knihy je přiblížit řeku Metuji, páteř kladského pomezí a přilehlých oblastí. Autoři v ní sledují řeku od jejího pramene v oblasti Adršpachu až po soutok s Labem v Jaroměři, nepojímají ji však izolovaně, ale jako nedílnou součást krajiny, jíž protéká. Ta je charakteristická svou pestrostí a rozmanitostí, najdeme v ní kromě různorodých přírodních krás také cenné památky sakrální a lidové architektury, historická města, zámecké stavby i hradní zříceniny, ale také mlýny, jež k vodním tokům odjakživa nedílně patřily. Metuji obohacují na její cestě četné přítoky, jež kniha sleduje stejně jako řeku, do níž se vlévají. Naše kniha není vlastivěda ani průvodce, je to pozvánka na svébytný výlet za krásami krajiny, jež se označuje jako Pometují. A protože k výletům patří také fotografie, které mají umocnit dojem, najde jich zvídavý výletník v naší knize přes čtyři stovky.

Kniha Znamení hledačů seznamuje čtenáře se světem prospektorů, alchymistů a laborantů v Krkonoších i pod horami. V úvodních kapitolách se dočítáme o původu tajemných vlachů, kteří v horách hledali vzácné kovy a nerosty, i o vlašských knížkách, popisujících jejich putování krajinou. Autor poukazuje také na několik znamení v krajině, jejichž autory by mohli být právě vlaši, kteří si tak označovali místa, kde odkryli tajemství hor. Nahlédnutím do starých trutnovských kronik pak začíná část věnovaná zdánlivě zázračným nebeským úkazům, magickým praktikám a alchymii. Je zde připomenuta osobnost Bavora Rodovského z Hustířan, jehož původ je spojen s regionem Podkrkonoší. Závěr knihy patří krkonošským bylinářským laborantům. Ti dokonce na slezské straně Krkonoš vytvořili svůj cech a působili zde až do 19. století. Autor hledá ve starých textech a v krajině téměř ztracený svět lidí, usilujících o odkrytí tajemství hor, a vybízí čtenáře na cestu za jeho opětovným poznáváním.

Osmá knížka rodačky z Moravy, dnes však už autorky, jež má své pevné místo mezi libereckými autory, se z řady jejích prací žánrově vymyká. Zatímco ty dosavadní obsahovaly poezii, tato přináší netradiční vzpomínky, mezi nimiž se verše mihnou spíše jen sporadicky. Na žánru však tolik nezáleží, protože i touto knížkou Milena Hercíková-Koutná dokazuje, že je bytostnou básnířkou. Charakter její knihy je silně intimní, což se nejvýrazněji projevuje v naznačeném dialogu vedeném s těmi nejbližšími, s jejichž ztrátou se snaží tímto způsobem vyrovnat. Texty doprovázejí ilustrace jablonecké výtvarnice Kamily Dlouhé, a ačkoliv obě tvůrkyně dělí věkový rozdíl dvou generací, jsou si překvapivě v mnoha ohledech blízké.

Knížka, která pro velký zájem čtenářů vychází již ve druhém vydání, vypráví o oblasti tak zvaného Českého koutku na pomezí Kladska a Čech. Čtenář si v ní vedle množství pověstí přečte také zajímavé informace o životním stylu kladských Čechů i o svérázu krajiny, v níž žili. To vše doprovázejí citace z literárních děl autorů, které oblast zaujala, reprodukce starých pohlednic a množství novodobých fotografií. Záměrem knihy je nejen představit tento ojedinělý kraj všem, kdo ho neznají, ale rovněž připomenout jeho zvláštnosti těm, které už stačil okouzlit. Jejím hlavním cílem je uchovat v tištěné podobě vše, co by v souvislosti s Českým koutkem nemělo být zapomenuto.

Kronika Skautské léto vypráví o zážitcích členů skautského oddílu, tábořícího v létě roku 1946 v údolí při horním toku jihočeské řeky, obklopené lesnatými stráněmi i písečnými plážemi v oblasti tehdy ještě nepříliš dotčené moderními devastacemi přírody. Vyprávění je vlastně vzpomínkami staršího již skauta, určenými pro skauty mladší, ale zvláště pro chlapce, kteří již skauting a jeho hodnoty z vlastní zkušenosti nezažili, neboť československé skautské hnutí bylo u nás nejprve zakázáno za Protektorátu a poté po roce 1949 s krátkou přestávkou od jara 1968 až po nástup normalizace. Vyprávění na pozadí bájí o indiánském náčelníkovi a hrdinovi Hiawathovi má podobu kapitol o chlapeckých dobrodružstvích, jež se udála během po celé léto trvajícího poválečného tábora. Text je provázen četnými barevnými ilustracemi i mapkou tábořiště u „Jižní řeky“.

Po Poudačkách a vhačkách, vydaných roku 2011, a Drobečcích z pobejtek z roku 2015 představuje tato kniha už třetí soubor vyprávění z pera F. K. Pacholíka, lidového vypravěče z Pasek nad Jizerou. Tematicky různorodý soubor přináší historky ze života v Podkrkonoší od konce 19. do poloviny 20. století. Oproti předchozím knihám se tato nejnovější soustředí převážně na vyprávění o skutečných událostech v Pacholíkově rodišti a jeho okolí, zatímco pověsti, tedy vyprávění s příměsí fantastické složky, jsou tentokrát zcela opomenuty. Knihu doprovázejí historické fotografie, stejně jako tomu bylo u Poudaček a vhaček, a jak je v pacholíkovských edicích zvykem, méně srozumitelné nářeční výrazy vysvětluje srovnávací slovníček.

Druhé vydání pozoruhodného tisku z roku 1911, jímž chtěl hronovský knihtiskař Josef Bláha spolu se svými spolupracovníky náležitě představit město a jeho okolí. S knihou je nerozlučně spjat její secesní vzhled, který zůstal do jisté míry zachován, aby čtenářům přiblížil atmosféru časů před první světovou válkou. Do druhého vydání však jsou v souladu s dnešními zvyklostmi v hojném množství přidány dobové obrázky, které v originále chyběly. Kniha vychází při příležitosti 660. výročí první písemné zmínky o Hronově.

Autorčiny vzpomínky na život v Loukově nedaleko Semil a jeho okolí zachycují převážně její dětství a mládí, tedy dobu značně vzdálenou od doby napsání textu, přesto však obsahují až obdivuhodné detaily líčených událostí. Čtenář má možnost nahlédnout nejen do života samotné autorky, ale také jejích prarodičů a rodičů, takže knížka zachycuje časový úsek více než šedesáti let, s počátkem na konci 19. století, což jí umožňuje být velmi všestranným dokumentem. Pozoruhodné jsou zmínky o různých událostech spojených s veřejným a společenským životem Loukova, z nichž mnohé mohou zaujmout i současné obyvatele obce. Text doprovází desítky dobových i novějších fotografií rodinného, ale také obecnějšího charakteru.

Knížka představuje obec Jetřichov na Broumovsku tak, jak si ji uchovali v paměti její původní němečtí obyvatelé z doby předtím, než svůj domov opustili. Přestože text zahrnuje i krátký exkurz do historie obce, důraz je kladen právě na dobu bezprostředně před druhou světovou válkou. V knize je zachycena nejen faktografie, ale přesvědčivě se tu odráží i dobová atmosféra. Text doprovází množství fotografií, ať už byly převzaty z německého originálu knihy, nebo nově zhotoveny už pro české vydání. Tyto fotografie doplňují reprodukce starých pohlednic. Hlavním cílem knihy je uchovat v tištěné podobě vše, co by v souvislosti s Jetřichovem nemělo být zapomenuto.

Knížka je volným pokračováním publikace Co my toho prožili. Vyprávěnky z Podkrkonoší I (2012). Přináší výběr z vyprávění zachycených při výzkumu nářečí v Podkrkonoší, tentokrát v obcích na širším Jilemnicku. Přibližuje nám život zdejších lidí v poměrně dlouhém časovém období, protože jsou v ní zařazeny i příběhy pocházející z archivu Ústavu pro jazyk český, jež byly zaznamenány již dříve, a to v letech 1957 a 1965. Publikace je doplněna dobovými fotografiemi. Příběhy v podání místních vypravěčů svým přirozeným půvabem zajisté zaujmou čtenáře nejen z Podkrkonoší. Kniha vychází již ve druhém vydání.

Paměti Adolfa Palaty (1885–1967), rodáka z Machova, který žil od roku 1936 do konce svého života v Polici nad Metují, vznikly až pár let před jeho smrtí. Zachycují hlavně autorovo mládí, tedy dobu značně vzdálenou od doby napsání textu, ale přesto obsahují někdy až neuvěřitelné detaily líčených událostí. Čtenář má příležitost nahlédnout do života samotného autora, jeho rodiny a přátel, a také obyvatel oblasti na česko-kladském pomezí, přičemž nejednou dochází k přímé konfrontaci životních zvyků i způsobů u nás a v Prusku. Pozoruhodné jsou zmínky autora o různých událostech spojených s veřejným a společenským životem v Machově, z nichž mnohé mohou být zajímavé i pro současné obyvatele obce. Text doprovází množství obrazových dokumentů. Kniha vychází již ve druhém vydání.

Kniha se zabývá osobností preceptora, vlastence, hudebníka, písmáka a všeuměla z Pasek nad Jizerou Věnceslava Metelky (1807–1867), jehož dvoje kulatiny si v letošním roce připomínáme. V první části, plnící roli úvodu ke knize, jejímž autorem je Jaromír Jech, je Metelkova osobnost zasazena do širšího kontextu lokálních písmáků a vypravěčů. V části druhé se její autorka Eva Koudelková zabývá jubilantovým zevrubným životopisem a jeho hudebními, divadelními, a především literárními tvůrčími počiny. Závěr knihy tvoří rozsáhlá textová příloha, obsahující převážně texty z pera V. Metelky. Celou edici doprovází množství fotografií, ilustrací a reprodukcí autorových rukopisů.

Knížka Hovořit je vždycky o čem je třetím souborem vyprávěnek zachycených při výzkumu nářečí v Podkrkonoší v letech 2010–2016, tentokrát především na Železnobrodsku a Semilsku, jen několik málo jich pochází z Vysocka a Jilemnicka. Přiřazeny jsou i starší příběhy z magnetofonových nahrávek archivu Ústavu pro jazyk český, které byly pořízeny v roce 1956 v Bozkově, Radčicích a Staré Vsi. Ty patří k našim nejstarším zvukovým záznamům nářečí z této oblasti vůbec. Z jejich porovnání s těmi novějšími je patrné, jak rychle tradiční místní nářečí za těch necelých šedesát let vymizelo. I tato publikace je doplněna dobovými fotografiemi a kompaktním diskem. Příběhy v podání místních vypravěčů svým přirozeným půvabem jistě zaujmou čtenáře nejen z Podkrkonoší.

Kniha Byli jsme tam doma zachycuje životní příběhy dvacítky kladských Čechů a vzpomínky na jejich dětství a rané mládí v části Kladska zvané Český koutek. Ve většině případů se jedná o autentické záznamy vyprávění pamětníků, jejichž výpovědi jsou přepsány tak, aby zachycovaly typickou nářeční mluvu, ale zároveň byly srozumitelné i čtenářům odjinud. Vyprávění mají nenahraditelnou dokumentární hodnotu, protože přibližují Český koutek očima těch, kdo byli přímo v centru dění. Z jejich vzpomínek se čtenář dozví mnohé nejen o každodenním životě tamějších obyvatel, ale také o událostech na konci války nebo těsně po ní. Svou „kladskou“ tematikou kniha navazuje na předchozí tituly Nakladatelství Bor, Čtení o Českém koutku (2011) a Výpravy do Českého koutku (2012), a stejně jako v nich, i zde čtenář najde množství fotografií i dalších obrazových dokumentů.

Originálně pojatá knížka se zabývá spisovateli, kteří se inspirovali Broumovskem a Polickem a do zdejšího prostředí zasadili své příběhy, literárními vzpomínkami těch, kteří jím prošli, i autory, již jsou s ním hluboce spjati svými životy. Čtenáři se setkají s literárními klasiky, s významnými moderními spisovateli, stejně jako s dalšími, jejichž tvorba je známa převážně právě ve zdejším regionu. Zastoupeni jsou i někteří němečtí a polští autoři, kteří se kraji věnují. Text pojednává o osmi desítkách tvůrců a více než stovce jejich knih a literárních prací. Není strohou literární encyklopedií, i když životopisným a odborným faktům se nevyhýbá. Především však má být poutavým vyprávěním a příjemnou procházkou literární krajinou na obou stranách Broumovských stěn. Texty průběžně doprovází množství obrazových materiálů.

Autor knihy, náchodský kněz, historik a spisovatel Josef Myslimír Ludvík, líčí cestu z Náchoda na Sněžku a na další místa na naší i slezské straně pohoří. Tento text je nejstarším českým cestopisem Krkonoš a jeho ojedinělost je zdůrazněna skutečností, že ho lze označit za jeden z prvních pokusů o počeštění převážně německého zeměpisného názvosloví v Krkonoších. Nikdy nevyšel knižně, je znám pouze z časopisu Čechoslav, kde byl otištěn roku 1824. Kniha vycházející při příležitosti dvou autorových kulatých výročí (narodil se r. 1796, zemřel r. 1856) je ilustrována dobovými rytinami a litografiemi tematicky se vztahujícími k navštíveným místům. Text je opatřen komentářem a výkladovým slovníčkem neobvyklých dobových výrazů, trasu vylíčené pouti lze sledovat na schematické mapce.

Německá verze knihy Osudy Němců z Jizerských hor v letech 1945–1948.

Kniha se zabývá tématem odsunu/vyhnání Němců z Československa, jež stále zůstává z mnoha důvodů otevřené. Jejím cílem je proto stát se jedním z příspěvků k řešení této problematiky, k čemuž přispívá svým zaměřením na osudy konkrétních lidí, někdejších obyvatel oblasti pod Jizerskými horami, jmenovitě Jablonecka. Vedle osobních vzpomínek pamětníků kniha zahrnuje výčet historických fakt, jež by mohla pomoci osvětlit příčiny vzájemného odcizení, ba i nepřátelství příslušníků obou etnik žijících po staletí na území Čech, Moravy a Slezska. K těmto historickým faktům patří také základní informace o realizaci rozhodnutí, jež vedlo v letech 1945–1946 k transferu a nucené migraci více než dvou milionů sudetských Němců. Samostatnou část publikace tvoří český překlad několika kapitol vzpomínkové knihy Siegfrieda Geberta Gefesselt leben in bewegten Zeiten (Žil jsem spoutaný v neklidné době). Texty naší knihy, jejíž obsah je inspirován putovní výstavou Osudy Němců z Jizerských hor po roce 1945, doprovází reprodukce množství fotografií a dalších historických dokumentů.

Kniha přibližuje životní příběh MUDr. Arnošta Kruse, významné osobnosti Českého ráje. Pracoval jako praktický lékař, ale vedle toho byl hybatelem veřejného života v Rovensku pod Troskami v období mezi válkami. Byl předsedou nebo aspoň členem několika spolků, připravoval osvětové přednášky, organizoval kulturní a společenské akce. Díky přátelství se sochařem a glyptikem Josefem Drahoňovským se mu podařilo pro městečko získat umělcovo slavné sousoší, nazvané Rozhovor. Přátelil se i s dalšími představiteli prvorepublikové kultury a vědy. Jeho život orámovaly oba světové válečné konflikty. Toho prvního se účastnil aktivně jako frontový voják, který prošel několika válčišti a byl dvakrát raněn. Za druhé světové války se několikrát ocitl v situacích, kdy musel prokázat svůj morální kredit. Pomáhal ruským i anglickým zajatcům, snažil se uchránit české spoluobčany před nuceným nasazením v nacistickém Německu, byl přímým svědkem zániku výsadku Antimony, jehož dva členové tragicky zemřeli v jeho ordinaci. V žádném z klíčových okamžiků Arnošt Krus nezklamal a projevil se jako český vlastenec.

Kniha korespondence mezi básníkem Emilem Julišem, příslušníkem experimentující básnické generace Jiřího Koláře, a libereckým novinářem Josefem Králem je dokladem toho, jak i v těžké době komunistického režimu vznikala nová přátelství. V létě 1983 dostal Emil Juliš od Josefa Krále samizdatové vydání rukopisu Hranaté míčky s hřebíčky. Jako bývalí novináři se znali od poloviny šedesátých let z Ústí nad Labem a Mostu. Introspektivní texty básníka zaujaly, a také jeho verše padly na „úrodnou půdu“. Korespondence pak intenzivně pokračovala několik let, došlo i k vzájemným návštěvám. Při nich, stejně jako v dopisech, se střídala literární i filosofická témata, ale nejvíce budou čtenáře zajímat Julišovy dopisy o životě básníka za nesvobody. Svědčí o jeho samotě, tvůrčích problémech, ale i o nezlomnosti charakteru.

Po Poudačkách a vhačkách, vydaných roku 2011, představuje tato kniha druhý soubor vyprávění z pera lidového vypravěče a písmáka z Pasek nad Jizerou Františka Karla Pacholíka. Stejně jako ta první líčí život v Podkrkonoší na počátku 20. století a kromě vážných i humorných příběhů ze života, přibližujících reálie Pacholíkova rodiště a jeho okolí, obsahuje také pověsti a pověrečná vyprávění. Kniha v maximální míře uchovává Pacholíkův svébytný styl, pro nějž je příznačné bohaté využívání prvků místního dialektu. Méně srozumitelné nářeční výrazy jsou objasněny ve výkladovém slovníčku. Knihu ilustrovala Ludmila Matoušová.

Knížka (již ve druhém vydání) vznikla podle zápisků F. K. Pacholíka, lidového vypravěče a písmáka z Pasek nad Jizerou. Je to pozoruhodný tematicky různorodý soubor vyprávění, který líčí život v Podkrkonoší na počátku 20. století a kromě příběhů ze života, dokumentujících místní reálie, obsahuje také poudačky, pohádky a básně. Kniha v maximální míře uchovává autenticitu Pacholíkova jazyka, včetně nářečních výrazů, které jsou vysvětleny ve srovnávacím slovníčku otištěném v závěru knihy.

Kniha obsahuje jedenáct příběhů inspirovaných skutečnými událostmi. Její autor, profesí právník, se v ní snaží seznámit čtenáře s prostředím, které je pro ně až na výjimky nedostupné a neznámé, a proto často opředené množstvím mýtů. A konkrétně to platí pro tak málo poznanou oblast trestního práva i s jeho aktéry. Autor proto chtěl ukázat, že i oni jsou jenom lidé se svými chybami, omyly, pochybnostmi a nedostatky, ale že zároveň mají také smysl pro poctivost, čest a spravedlnost, jakkoliv je obsah tohoto pojmu těžko uchopitelný. Pokud čtenář v uvedených příbězích odhalí i trochu nadsázky, ale i pokory před lidskými osudy, pak je to přesně to, co autor tak trochu očekával a v co tajně doufal. Jeho největším přáním však je, aby historky nesloužily jenom pro pobavení, ale staly se i zdrojem poučení, protože jen poučený člověk se dokáže vyvarovat zbytečných střetů s justicí.

Paměti Adolfa Palaty (1885–1967), rodáka z Machova, který žil od roku 1936 do konce svého života v Polici nad Metují, vznikly až pár let před jeho smrtí. Zachycují hlavně autorovo mládí, tedy dobu značně vzdálenou od doby napsání textu, ale přesto obsahují někdy až neuvěřitelné detaily líčených událostí. Čtenář má příležitost nahlédnout do života samotného autora, jeho rodiny a přátel, a také obyvatel oblasti na česko-kladském pomezí, přičemž nejednou dochází k přímé konfrontaci životních zvyků i způsobů u nás a v Prusku. Pozoruhodné jsou zmínky autora o různých událostech spojených s veřejným a společenským životem v Machově, z nichž mnohé mohou být zajímavé i pro současné obyvatele obce. Text doprovází množství obrazových dokumentů.

Knížka (již ve druhém vydání) tematicky navazuje na publikaci Za života se stane ledacos (2008). Přináší výběr z vyprávění zachycených při výzkumu nářečí v Podkrkonoší, a to v Alšovicích, Horní Branné, Pasekách nad Jizerou, Rokytnici nad Jizerou, Sklenařicích, Vysokém nad Jizerou a Železném Brodě. Přibližuje nám život zdejších lidí v poměrně dlouhém časovém období, protože některé z příběhů byly zaznamenány již v roce 1957. Publikace je doplněna dobovými fotografiemi. Příběhy v podání místních vypravěčů svým přirozeným půvabem jistě zaujmou čtenáře nejen z Podkrkonoší.

Tato knížka vznikla úpravou části rukopisu Lidová mluva na Jilemnicku. Autor v ní uvádí vyprávění o strašidlech, lidových zvycích a pověrách, jež byla zapsána počátkem dvacátých let minulého století při výzkumu nářečí celkem ve čtyřiadvaceti místech někdejšího jilemnického okresu. Vyprávěnky zachycují archaickou podobu podkrkonošského dialektu a zároveň nám přibližují, co si lidé vyprávěli, v co věřili a jak žili zhruba před sto lety. Protože vyprávěné historky nejsou nijak literárně upravovány, nabízejí čtenářům vzácný pohled do autentického folklorního vypravěčství. Ilustrační doprovod v podobě lidových ornamentálních kreseb byl zvolen tak, aby umocnil dojem, který mohou vyprávění starých horalů ve čtenáři zanechat.

Když někdo označí Irenu Rejchrtovou za koňačku (od slova koňák), ošívá se. Ona je prý jen koňák z leknutí. To ať posoudí zasvěcení, každopádně jí nikdo nemůže nepřiznat, že je obrovská milovnice koní. Koní obecně, ale hlavně svých dvou klisniček velšských poníků, Jívky a jejího hříběte Jiskry. O tom, co přináší život s nimi, o všech strastech, ale především radostech, vypráví tato kniha. Avšak nejen o každodenním životě koňáka či v tomto případě koňačky. Najdeme tu také deníkové záznamy ze všech výprav, které autorka knihy podnikla ve vozíku taženém Jívkou a později oběma kobylkami. Nejdelší z těchto cest, jejíž trasa vedla všemi pohraničními oblastmi Čech a Moravy, byla později uznána jako republikový rekord. Autorčiny trefné postřehy o zvířatech, lidech i o krásných místech naší země jsou zajímavým počtením nejen pro obdivovatele koní.

Tato monografie chce připomenout Zdeňka Róna, českého regionálního spisovatele druhé čtvrtiny dvacátého století. Pozapomenutý autor rodného Podkrkonoší, kterému on zůstal věrný celý svůj život, se tak po komunistickém čtyřicetiletí dočkal aspoň částečného splacení dluhu, jejž vůči němu máme. Jeho dílem se od počátku vine téma horalského života, a tím má nejblíže k ruralistům. Z nezapomenutelných postav, jež vytvořil, jmenujme alespoň strýčka Ondřeje (Jasno na horách, Od jara do jara), věčného optimistu a dobrého ducha Krkonoš. Byl to autorův vzor a zároveň příklad pro nás všechny.

Přehled autorova života a díla je doplněn textovou přílohou, obsahující mj. přepis Rónova rozhovoru pro Čs. rozhlas či Vzpomínku jeho dcery Jasněnky, a řadou původních fotografií z rodinného archivu, nechybějí ani reprodukce obálek Rónových prací.

Kniha vznikla za spolupráce Viléma Kmuníčka a dvou lidí Z. Rónovi nejbližších – jeho dcery Jasněnky Kohoutové-Rónové a jeho zetě Jaroslava Kohouta, kteří oba zesnuli během přípravných prací. V této podobě jde o první ucelené knižní zpracování spisovatelova díla. Kniha vychází k 125. výročí narození a 66. výročí úmrtí Zdeňka Róna (1889–1948).

Vzpomínkový sborník k osmdesátinám profesora náchodského gymnázia Radomila Dostála. Na jeho obsahu se podíleli bývalí studenti, kteří spolu s ním nastoupili na gymnázium v roce 1964 a jejichž třídním se prof. Dostál stal. Obsahem publikace jsou vzpomínky nejen na třídního profesora, ale i na jeho kolegy, a na školní i mimoškolní události, které vzpomínajícím utkvěly v paměti. Texty doprovází velké množství fotografií.

Rozsáhlá publikace obsahuje téměř 300 medailonů osobností Náchoda, jež se zasloužily o město v oblasti kultury (literatura, hudba, výtvarné umění včetně architektury, historie, pedagogika). Nemíní suplovat práce o historii města ani různé encyklopedie, ale chce je svým způsobem doplnit údaji o vztahu těchto osobností k městu Náchodu, ať už se tu narodily, či tu působily. Cílem knihy je připomenout čtenářům kulturní i obecnou historii Náchoda i inspirativnost města, jež je na významné osobnosti tak bohaté.

Knížka je volným pokračováním publikace Co my toho prožili. Vyprávěnky z Podkrkonoší I (2012). Přináší výběr z vyprávění zachycených při výzkumu nářečí v Podkrkonoší, tentokrát v obcích na širším Jilemnicku. Přibližuje nám život zdejších lidí v poměrně dlouhém časovém období, protože jsou v ní zařazeny i příběhy pocházející z archivu Ústavu pro jazyk český, jež byly zaznamenány již dříve, a to v letech 1957 a 1965. Publikace je tradičně doplněna dobovými fotografiemi a kompaktním diskem.

Publikace sleduje na pozadí obecných i lokálních historických reálií dějiny knihovnictví v Jablonci nad Nisou, pro které je rozhodující rok 1920. Tehdy byla ve městě založena česká menšinová knihovna, následovalo otevření německé čítárny, později pak i německé knihovny. Přestože kniha připomíná i starší knihovnické aktivity (spolkové, školní, soukromé), soustřeďuje se zvláště na dějiny knihovny německé do roku 1945 a české od jejího založení přes období válečné a poválečné až do dnešních dnů. Samostatná kapitola je věnována budově staré radnice, v níž knihovna sídlí od roku 1933. V příloze knihy mapuje její autorka historii regionálního tisku v Jablonci a okolí od roku 1870 do současnosti. Vše dokresluje bohatý obrazový materiál. Publikace vychází při příležitosti 90. výročí otevření německé veřejné městské knihovny v Jablonci nad Nisou. Nakladatelství Bor knihu vydalo ve spolupráci s Městskou knihovnou Jablonec nad Nisou.

Výpravy do Českého koutku navazují svým širokým tematickým záběrem na knihu Čtení o Českém koutku (2011). Na rozdíl od něj jsou však místně zacíleny převážně jen na kladskou stranu, konkrétně na Český koutek, a snaží se v něm a o něm zaznamenat vše podstatné, co dosud nebylo řečeno. Jejich záměrem je přiblížit současnému čtenáři život kladských Čechů, hlavně ten každodenní, naplněný prací, ale i malými radostmi, mezi něž patřily „toulačky“ a vzájemné povídání, tolik důležité pro udržení sousedské pospolitosti. Kniha chce také oslavit obdivuhodnou krajinu Českého koutku, proto je opět její součástí množství fotografií, ať už starých, včetně historických pohlednic, anebo úplně nových, vytvořených v posledních letech.

Knížka tematicky navazuje na publikaci Za života se stane ledacos (2008). Přináší výběr z vyprávění zachycených při výzkumu nářečí v Podkrkonoší, a to v Alšovicích, Horní Branné, Pasekách nad Jizerou, Rokytnici nad Jizerou, Sklenařicích, Vysokém nad Jizerou a Železném Brodě. Přibližuje nám život zdejších lidí v poměrně dlouhém časovém období, protože některé z příběhů byly zaznamenány již v roce 1957. Publikace je tradičně doplněna dobovými fotografiemi a kompaktním diskem. Příběhy v podání místních vypravěčů svým přirozeným půvabem jistě zaujmou čtenáře nejen z Podkrkonoší.

Publikace zachycuje osudy Náchoďanů, jejich boj za svobodu i všední dny, které prožívali v pohnuté době Protektorátu od vstupu jednotek Wehrmachtu 15. března 1939 až po osvobození 9. května 1945 i s tragickými dozvuky, které vyústily v běloveskou tragédii. Unikátní fotografie a dobové dokumenty vypovídají o významných událostech, jako bylo ničení československého pohraničního opevnění v létě 1939, vyhlášení prvního stanného práva v roce 1941, které mělo v Náchodě zvlášť tragické následky, pohnuté osudy židovské komunity a další. Nakladatelství Bor knihu vydalo ve spolupráci s Regionálním muzeem v Náchodě.

Paměti železnobrodského skláře a organizátora sportovního i kulturního života Ludvíka Lubase (1876–1966), jež začaly vznikat až v autorově pokročilém věku, obsahují vše, na co si ze svého života vzpomněl. Mnoho stránek věnuje výrobě skla, svému podnikání a obchodním aktivitám (vývoz například do Francie, Švýcarska, Číny, Venezuely, Mexika a jinam), čtenář má příležitost nahlédnout i do života lidí v Železném Brodě a okolí. Historicky i jinak pozoruhodné jsou zmínky autora o různých dobových událostech, jako bylo založení místního odboru Sokola či účast na sokolských sletech, o zkouškách a vystoupeních železnobrodského pěveckého sboru Škroup a o mnoha dalších příhodách a aktivitách důležitých pro město i jednotlivce. Celý text je též prokládán osobními vzpomínkami na rodinné příslušníky a události. Knihu doprovází množství obrazových dokumentů.

Knížka vypráví o oblasti tak zvaného Českého koutku na pomezí Kladska a Čech. Svým místním zakotvením tak navazuje na pověsťový soubor Od Homole k Hejšovině, i když její celková koncepce je odlišná. Ve Čtení o Českém koutku si čtenář vedle množství pověstí přečte také zajímavé informace o životním stylu kladských Čechů i o svérázu krajiny, v níž žili. To vše doprovází citace z literárních děl autorů, které oblast zaujala, reprodukce starých pohlednic a množství novodobých fotografií. Záměrem knihy je nejen představit tento ojedinělý kraj všem, kdo ho neznají, ale i připomenout jeho zvláštnosti těm, které už stačil okouzlit. Jejím hlavním cílem je uchovat v tištěné podobě vše, co by v souvislosti s Českým koutkem nemělo být zapomenuto.

Rozsáhlá publikace jaroměřského historika obsahuje 217 medailonů osobností Jaroměře, jež zanechaly svou stopu v historii města, počínaje oblastí vědy a kultury přes průmysl a veřejný život až po sport. Medailony jsou doplněny přehledem starostů a předsedů MNV Jaroměře–Josefova z let 1850–2011 a jaroměřských i josefovských vojáků pozemních zahraničních jednotek (1936–1945), zahraničních jednotek letectva (1939–1945) a politických vězňů z let 1948–1989. Texty doprovázejí archivní fotografie a portrétní kresby akad. malíře Jiřího Škopka.

Knížka Poudačky a vhačky vznikla podle zápisků F. K. Pacholíka, lidového vypravěče a písmáka z Pasek nad Jizerou. Je to pozoruhodný tematicky různorodý soubor vyprávění, který líčí život v Podkrkonoší na počátku 20. století a kromě příběhů ze života, dokumentujících místní reálie, obsahuje také poudačky, pohádky a básně. Kniha v maximální míře uchovává autenticitu Pacholíkova jazyka, včetně nářečních výrazů, které jsou vysvětleny ve srovnávacím slovníčku otištěném v závěru knihy.

Další kniha znalce dějin Dobrušska a ředitele dobrušského vlastivědného muzea volně navazuje na předchozí Příběhy od Zlatého potoka. Také Střípky z minulosti Podorlicka tedy zavedou čtenáře do blízké i vzdálené minulosti regionu, ale na rozdíl od první knížky dovolí nahlédnout především do života obyčejných lidí, a to z valné většiny prostřednictvím obecních kronik. Navštívíme zdejší tkalce, lidové léčitele, sedláky a robotníky, ale také pašeráky, bratry z mokré čtvrti či klevetníky, hlavně však poznáme sváteční i všední dny, jak je všichni zdejší obyvatelé prožívali a slavili. Několik kapitol je věnováno místnímu lidovému básnictví, ochotnickému divadlu či obrazu regionu ve „velké“ literatuře. Závěrečný oddíl tvoří devět statí, věnovaných zázračným místům podorlického kraje. Z textu knihy opět vyzařuje autorova informovanost, ale i nadšení a zaujetí pro cokoliv, co se týká regionu, v němž žije, a tak si čtenář může být jist, že při svém putování za krásami a zajímavostmi kraje pod Orlickými horami si nemohl zvolit lepšího průvodce.

Kniha Ladislava Šikoly nastiňuje široký obraz života ve vsích mezi Jabloncem nad Nisou a Železným Brodem se zaměřením na Mukařov, autorovo bydliště, v průběhu třicátých let 20. století. Jde především o knihu vzpomínek, jejichž autentičnost zesilují faktografické údaje všeho druhu, zejména lokální historické události. Ty jsou v závěru knihy, věnovaném období Mnichova a událostem těsně po něm následujícím, předkládány na pozadí dějinných zvratů celonárodního rázu. Z dalších reálií zmiňme místní názvosloví, vlastní jména a portréty reálných osob, informace o každodenním běhu života obyvatel Mukařova, včetně způsobu oblékání, stravování, bydlení, politických názorů, dozvídáme se, jak lidé trávili volný čas, jak si hrály jejich děti, jak slavili církevní i jiné svátky, jaké zachovávali tradiční zvyky, ale i to, jakým způsobem mluvili. Knihu doplňuje množství dobových fotografií a reprodukce několika zajímavých materiálů dokumentárního rázu.

Rozsáhlá kniha rozhovorů kritika a editora Radima Kopáče s filosofem, historikem umění a spisovatelem Bohumilem Nuskou postihuje Nuskovo působení na poli vědecké práce i výtvarné a literární činnosti. Významný prostor je věnován jeho životním peripetiím od dětských let v Českých Budějovicích přes pražská studia až po jeho příchod do Liberce v roce 1957, kde žije dosud. Kniha, již doprovází dokumentární fotografie ze života B. Nusky, je svého druhu ohlédnutím za dosavadním aktérovým životem a zároveň účtováním s úspěšnými i méně úspěšnými aktivitami.

Publikace, vydávaná u příležitosti 65. výročí konce druhé světové války, zachycuje osudy lidí, kteří obětovali své životy v období, kdy se rozhodovalo o další existenci našeho národa. Autor vychází z četných dokumentů, mezi něž patří vedle úředních listin např. korespondence vězňů z nacistických káznic či koncentračních táborů, poslední dopisy na rozloučenou či záznamy spolubojovníků. Dále se opírá o rozhovory s pamětníky nebo rodinnými příslušníky. Předmětem jeho pozornosti nejsou jenom strohé životopisné údaje, nýbrž často neuvěřitelné příběhy, které může přinést pouze válka.

Publikace Aleny Čtvrtečkové, jež vychází u příležitosti 65. výročí konce druhé světové války, usiluje o zaznamenání maxima z toho, co se dochovalo z příběhů židovských rodin žijících na Náchodsku. Osobních svědectví bylo málo, neboť až na výjimky neměl kdo vypovídat, vždyť po většině židovských obyvatel, zmiňovaných v knize, nezůstaly ani hroby, a z toho důvodu se autorka musela spolehnout na dokumenty, hledat v matrikách, novinách nebo v archivních svazcích. Získaná suchá fakta doplňují dobové fotografie i jiné archiválie, případně novější snímky či vzpomínky pamětníků. Záměrem autorky je uchovat v paměti regionu ty, kteří jako jeho obyvatelé byli nedílnou součástí zdejšího kulturního, politického a společenského prostředí.

Knížka rozšiřuje a prohlubuje informace, které zájemci o tvorbu Boženy Němcové budou nejspíše znát ze spisů českoskalických badatelů manželů Mühlsteinových. V samostatných kapitolkách se věnuje všem aktérům Babičky, i epizodním, a to tak, že je nejprve připomenuta charakteristická pasáž v Babičce a poté následuje vysvětlující text, líčící život reálných prototypů těchto aktérů. Jednotlivé kapitoly jsou provázeny reprodukcemi ilustrací či dokumentů, případně fotografiemi, některé z těchto obrazových materiálů jsou tiskem zveřejněny vůbec poprvé. Textovou část doplňují poznámky a soupis literatury k tématu.

Knížka čerpá z osobních zápisků Miloslava Linky (1896–1992) z Loužnice u Tanvaldu, spolumajitele tamějšího závodu Linson (V. Linka a synové). Autor psal své zápisky zpětně podle paměti ve snaze uchovat pro svoje potomky historii firmy, jež si za dobu vlastní krátké existence získala zasloužené renomé v oblasti výroby skleněné bižuterie.

Přes osobní ráz vzpomínek knížka nabízí strhující četbu, protože sleduje vývoj podniku od skromných, či přesněji chudých, začátků domácí malovýroby na přelomu 19. a 20. století přes období obrovského vzepětí v době první republiky, kdy se malá loužnická továrnička stala konkurenceschopných výrobcem evropského formátu, až po válečný útlum a poúnorový strmý pád.

Kniha vychází při příležitosti 160. výročí narození smržovské učitelky a spisovatelky Marie Kwaysserové (1849–1913) a záměrem jejích tvůrců je tuto pozapomenutou osobnost představit veřejnosti. Psala prózu i poezii, ale zvláště se zaměřovala na překlady básní českých autorů do němčiny, čímž významně obohatila česko-německé kulturní vztahy. Kniha se skládá ze dvou částí: první obsahuje český překlad knížky M. Kwaysserové Märchen und Dichtungen, vydané roku 1911 smržovským nakladatelem Iwanem Wawrou. Najdeme v ní pověst, pět pohádek a báseň-baladu. Druhý oddíl zahrnuje dokumenty – fotografie, rukopisy, korespondenci a autorčin životopis. Kniha je určena všem zájemcům o regionální historii a kulturu.

Knížka ředitele dobrušského vlastivědného muzea předkládá čtenářům šestadvacet příběhů, jejichž cílem je přiblížit Dobrušku a její okolí z různých úhlů pohledu. Ať už autor zavítá do oblasti archeologie, etnologie, historie, dějin umění a literatury nebo architektury či techniky, vypráví o minulosti svého regionu s takovým zápalem, že dávno mrtvé věci a jevy oživuje a zpřítomňuje přímo před očima čtenářů. Díky tomu si mohou vytvořit povědomí o kraji, kde žijí, uvědomit si jeho zvláštnosti s originálními znaky, odlišujícími jej od krajů jiných. Kniha je dokladem skutečnosti, že každý region má svoji vlastní bohatou paměť.

Kniha naší přední dialektoložky nabízí čtenářům jednasedmdesát příběhů vybraných z řady vyprávění, která byla zaznamenána při výzkumu nářečí na severním Železnobrodsku. Nejsou to známé „podkerkonošské poudačky“, ale skutečné životní příběhy obyčejných lidí, z nichž nejstarší byli narozeni v osmdesátých letech 19. století, ti nejmladší pak v roce 1980. Vyprávěnky jsou přepsány tak, aby zachycovaly typickou nářeční mluvu, zároveň však byly srozumitelné čtenářům nejen v Podkrkonoší. Dnes mají už dokumentární hodnotu, nejen pokud jde o jazyk. Dozvídáme se z nich, jak se žilo na venkově v minulém století – jak naši rodiče a prarodiče sháněli živobytí, čím se bavili, jak si děti hrály…

Publikace je doplněna dobovými fotografiemi, její součástí je také CD s ukázkami vyprávění příslušníků několika generací. Je určena nejširšímu okruhu čtenářů, dobře však poslouží i studentům bohemistiky, kteří se blíže zajímají o nářečí.

Knížka vycházející při příležitosti stoletého výročí narození Egona Hostovského, rodáka z Hronova, sleduje nejen důležité momenty jeho mladých let, prožitých v rodném kraji, ale především to, jak se tento kraj odrazil v jeho literární tvorbě. Kniha je doplněna reprodukcemi fotografií a dokumentů, z nichž mnohé jsou zveřejněny vůbec poprvé.

Edice, pokládaná historiky za významný dobový dokument, přináší zajímavé svědectví očitého svědka významných událostí, jejichž dějištěm bylo náchodské panství v letech 1792–1842, kdy byli po téměř celé období jeho majiteli vévoda Petr Kuronský a poté jeho dcera Kateřina Zaháňská. Vyšlo v edici Odkaz.

Kniha nepřináší jen osobní vzpomínky své autorky. Je především dokladem dramatičnosti a rozporuplnosti osudů lidí žijících v neklidném 20. století. V. Vohlídalová se narodila za války česko-německým rodičům v Londýně a do Československa se dostala až po válce. Každé z následujících desetiletí mělo svoje peripetie politické, společenské i osobní a vše vyvrcholilo v roce 1990 převzetím vedení tehdejší Státní vědecké knihovny v Liberci. Kontroverzní výstavba nové budovy knihovny ve 2. polovině 90. let, nazvané Stavba smíření, průběžně zaplňovala stránky regionálních i celostátních novin a časopisů. Publicity se jí dostalo i v zahraničí. Kniha nic z toho neopomíjí, přináší však mnohem víc, protože autorka se s její pomocí vyrovnává snad se vším závažným, co ji v životě potkalo.

Komponovaná kniha Neklidné srdce přináší ve třech oddílech dosud nepublikované texty, rozšiřující a obohacující dosavadní literaturu o Jaroslavu Havlíčkovi. Úvodní esej je z velké části fundovaným komentářem k druhému oddílu – Havlíčkovým dopisům převážně z let první světové války, jež psal své budoucí ženě Marii. Třetí část je věnována havlíčkovské literární mapě Jilemnice s rozsáhlým, citově zaujatým komentářem Marie Havlíčkové. Kniha vyšla u příležitosti 110. výročí narození Jaroslava Havlíčka.

Nakladatelství Bor knihu připravilo pro občanské sdružení Odkazy.

Jubilejní sborník vydaný při příležitosti osmdesátin významné osobnosti soudobé slovesné folkloristiky usiluje o postižení její mnohostrannosti. Hlavní část knihy obsahuje výběr z jejích odborných studií, rozsáhlá příloha zahrnuje osobní vzpomínky na prožité události i na různá setkání, k nimž došlo v průběhu jubilantčina profesního i osobního života. Knihu doplňují fotografie z jejího rodinného archivu.

Rozsáhlé paměti současného dirigenta a uměleckého vedoucího brněnského souboru komorní opery ORFEO na jeho pestrou uměleckou kariéru. Od počátku druhé světové války postupně prošel divadly v Liberci, Olomouci, Ostravě (zde vybudoval ojedinělou Ostravskou komorní operu) a Banské Bystrici, na níž zároveň vedl uznávaný komorní orchestr. Dva roky strávil jako hostující profesor na hudební akademii v japonském Tokiu a dvakrát po několik týdnů pracovně pobýval v Krasnojarsku na Sibiři.

Krakonošův rok podává na pozadí měsíčního běhu žití v Krkonoších široký obraz místní lidové tradice. Autorky dokládají mnohotvárnost zdejšího života výběrem nejtypičtějších útvarů krkonošského folkloru, jež zapsaly při osobním kontaktu s posledními pamětníky přesně ve chvíli, kdy se už i v těchto odlehlých končinách začal projevovat postupný proces rozpadu ústní lidové slovesnosti.

Knížku ilustrovala Zdeňka Kabátová-Táborská, zároveň je doplněna fotografiemi předmětů lidového umění ze sbírek Krkonošského muzea v Jilemnici.

Nakladatelství Bor knihu připravilo pro občanské sdružení Odkazy.

Spojením dvou cestopisů do jedné knihy vzniká zajímavý dokument o myšlení a cítění příslušníků libereckých uměleckých kruhů ještě v dobách komunistické totality. Oba autoři své cestopisné zpovědi podávají s nadhledem a používají k tomu specifický jazyk. Texty jsou doprovázeny fotografiemi Jana Pikouse a kresbami Jindřicha Švece. Knížka je drsným připomenutím specifických podmínek k cestování, jaké nabízel komunistický režim v dobách před listopadem 1989.

Knížka shrnuje celoživotní vzpomínky náchodského rodáka a krkonošského patriota a předkládá je čtenáři úsměvnou formou. K názvu své knihy autor poznamenává: Proč ANTIPÁDY? Za prvé: Anti je má osvědčená a léty ustálená značka. Za druhé: Každý pád, po kterém člověk ještě vstane, je vlastně počátek vzletu. A konečně za třetí: I Václav Havel vydal kdysi zdánlivě neprodejnou knížku. Dal jí však atraktivní název Antikódy a hned se docela dobře prodávala.

Sborník podává čtivou formou výklad o historii a všestranném rozvoji města od nejstarší zmínky po současnost. Autory jednotlivých kapitol jsou v převážné většině nynější obyvatelé Vysokého, proto je kniha fundovaná a zajímavá. Součástí publikace je barevná příloha, jež obsahuje soubor dobových i současných fotografií a několik reprodukcí výtvarných děl, jež s Vysokým souvisejí.

Kniha se skládá ze dvou částí. První, rozsáhlejší, jsou autorovy paměti ze života v Poniklé u Jilemnice, kde se narodil a prožil celý život. Texty jsou zaměřené na zajímavé události v novodobé historii obce. Druhá část zahrnuje autorovy verše. Kniha je doplněna fotografiemi a vlastními autorovými ilustracemi. Vychází u příležitosti oslav 650. výročí založení obce Poniklá.

Vzpomínková kniha sudetské Němky, která nyní žije ve Veroně v Itálii. První vydání s názvem Blauer Flieder. Wiedersehen in Böhmen vyšlo v mnichovském nakladatelství Langen Müller Verlag. Kniha byla vydána při příležitosti vstupu naší země do Evropské unie, a je třeba upozornit, že neobsahuje běžné vzpomínky. Je hlavně svědectvím o úzkostném hledání autorčiny identity nedílně spojené s dětstvím, které pro ni skončilo odchodem z Čech. Knížka možná vyvolá bouřlivé diskuse, je však třeba chápat ji jako čistě osobní, velmi bolestné vyznání.

Kulturní revue Libereckého kraje, na jejíž přípravě se podíleli členové Kruhu autorů Liberecka, usiluje o vyplnění mezery mezi periodiky, která vycházejí na území Libereckého kraje. Má být symbolem návaznosti na předválečné kulturní tradice Liberecka, ale zároveň upozornit na skutečnost, že tento kraj je živý organismus, v němž se stále něco děje. Proto se všechny texty zaměřují na fenomény, které jsou součástí místní tradice, nebo se jí časem mohou stát.

Kalmanach obsahuje vedle populárně zaměřených článků z oblasti kulturní, sociální, historické a vlastivědné také rozsáhlou literární přílohu, v níž jsou otištěny umělecké texty převážně od členů Kruhu autorů Liberecka. V barevné části lze nalézt především pojednání o malířské tvorbě libereckého malíře Milana Janáčka s mnoha reprodukcemi.

Vzpomínková kniha, která zachycuje vznik sboru evangelické reformované církve v Hronově a životní osudy jeho zakladatele, cestujícího kazatele, faráře a později seniora Josefa Šáry.

Kniha zahájila druhou ediční řadu Nakladatelství Bor. Marta Šárová ji vydala vlastním nákladem v roce 1923. Vydání Nakladatelství Bor je tedy vydáním druhým, to je však rozšířené a komentované.