Publikace Novinky

Poetika autora, píšícího poezii už od konce šedesátých let, se za ta léta výrazně proměnila. Jeho nejnovější sbírka přináší zjednodušení výrazu, rytmu, metaforiky a dalších básnických prostředků. Žánrově obsahuje vzpomínkovou lyriku, lyriku reflexivní a filozofující, reminiscence na kovidovou epidemii a konečně básně kosmických vizí. Její název je inspirován obdivnými slovy Kryštofa Kolumba o krajině v ústí Orinoka, již považoval za nejkrásnější na světě. Sbírka jako celek je metaforou stáří, jež autor sice nevnímá jako nejkrásnější, ale rozhodně se nebrání tomu, aby ho označil za krásnou životní etapu.

Autorčina debutová sbírka obsahuje básně z let 2016–2023. V nich se zaměřuje na různé aspekty každodenního života a předkládá čtenáři svůj náhled na ně. Dalším z významných témat, prostupujících celou sbírkou, jsou mezilidské vztahy a snaha najít si své místo v okolním světě.

V pořadí osmá autorčina básnická sbírka vnáší do její poetiky prvky, které básnířka naznačovala už v posledních básnických souborech V uších celý oceán (2024) a Před vzlétnutím (2025). Je to poetika založená na uvolněné fantazii, na hře představ, na asociativní metodě spojující zdánlivě nespojitelné do nových působivých obrazů. Je však důležité zmínit, že autorka neopustila reálný svět kolem sebe, na jehož reflexi jsme byli v její poezii zvyklí, ona tento svět jen znásobuje a umocňuje tím, že realitu přeskupuje do netušených konfigurací. V jejím světě hravosti a fantazie lze nalézt poezii v každém životním projevu. Svým asociativním lyrismem básnířka možná klade značné nároky na vnímavost čtenáře, na druhou stranu ji však rozvíjí a podněcuje její emotivnost a fantazii.

Neobsáhlý román, který vznikl jako reakce na období pandemie covidu. Autor se v něm zaměřuje na rodinné vazby, osobní reflexi a společenské dění, přičemž stylově navazuje na hrabalovskou tradici proudu vědomí, osobní výpovědi a poetiky každodennosti. Kniha slibuje osobitý pohled na svět, včetně témat, jako je vztah k rodičům, partnerkám a obecně k životu v době „covidismu“… Text doprovází akvarely Daniely Tinkové. Projekt byl částečně financován prostřednictvím platformy Startovač, kde se podařilo vybrat více než 100 % požadované částky.

Sbírkou Návrat načíná liberecká básnířka, původem z jižní Moravy, k níž se stále hlásí, druhou desítku svých knih. Je to kniha vzpomínková, nebo spíše bilanční, o čemž svědčí nejen její rozdělení na dvě části, kdy ta druhá obsahuje výběr básní z autorčiných starších sbírek. O bilancování svědčí i tematika moha básní v prvním oddíle, přinášejícím nově napsané verše. Kniha jako celek představuje poezii plnou drobných, ale působivých postřehů, jež se stávají výmluvnými básnickými obrazy. Nehýří nápadnými efekty, nejvíce na nich upoutá jejich opravdovost, lidskost a hluboký prožitek.

Kniha o hoře Bor, jež vévodí oblasti zvané Kladské pomezí, rozšiřuje rodinu titulů našeho nakladatelství věnovaných krajině kolem nás. Bor však není jen dominanta vizuální, byl jakýmsi pomyslným duchovním centrem Českého koutku, jemuž jsme se věnovali už v pěti našich předešlých knížkách. Kolem Boru se rozkládaly všechny vesnice Českého koutku, některé výše, jiné níže, ale on čněl jaksi samozřejmě v jejich středu. Je to zásadní hora této oblasti, a proto se naše publikace snaží přiblížit vše pro ni příznačné. Jelikož se jedná o krajinný útvar, samozřejmě ho nemohou plně vystihnout pouze texty, ale bylo třeba přidat množství fotografií, jež by měly dojem z této krásné hory umocnit. Je opravdu neobyčejná, a také to je důvod vzniku této knihy, vycházející v roce, kdy naše nakladatelství, po Boru pojmenované, slaví čtvrtstoletí své existence.

Kniha je svébytným deníkem, jejž evokuje hlavně chronologie zápisů. Zejména však představuje svod krátkých i delších textů z různých oblastí lidského poznání, obzvláště historie, politiky, dějin umění, filmové kritiky, architektury, filosofie, politologie, práva, lingvistiky či urbanismu. Rozličnost témat a způsobů jejich zaznamenání připomíná žánr miscellanea (rozmanitosti), mající v naší literatuře bohatou a dlouhou historii. Kaleido­sko­pický charakter knihy je osobitým odrazem diverzity světa.

Soubor pověstí z Liberce a okolí, vycházející po dlouhé odmlce 24 let od předchozího zpracování, zachycuje vypravěčskou tradici tematicky pestré oblasti. Jsou tady sice městská vyprávění z Liberce, ale současně se nad městem tyčí Ještědský hřbet, kterému vládl Ještědský duch, v jehož hájemství se povídaly historky zcela jiné, převážně o všemožných strašidlech v čele s děsivým divokým lovcem. Na Ještěd patřili i trpaslíci, čerti nebo divoženky, do podhůří zase vodníci, rusalky a různí duchové, vracející se na místo své předčasné smrti. A nesmíme zapomenout na loupežníky, ti už sice patřili do světa lidí, ale svými skutky se mu hodně vymykali. V místních chalupách žili a pracovali obyčejní lidé se svými běžnými starostmi, kteří si po večerech vyprávěli příběhy, v nichž se všechny zvláštnosti tohoto neobyčejného kraje odrážely. Výběr z nich přinášíme v této knize, již jsme připravili v roce 25. výročí existence našeho nakladatelství. Knihu ilustrovala Kamila Dlouhá.

Knížka navazuje svým stylem i atmosférou na dřívější autorův titul z roku 2020 Čertova tchýně a Lucifer ve Slavenskejch skalách s podtitulem Slavenská operetka č. 1. Stejně jako ona zachycuje ze všemožných úhlů pohledu každodenní život slavenských sousedů se všemi jejich radostmi i strastmi. Je svým způsobem dílkem kolektivním, jehož jazyk má sice daleko ke spisovné češtině, ale o to autentičtěji zrcadlí vlivy, které se na něm mocně podepisují. Totiž ta nejobyčejnější a nejčistší hospodská povídání, rodící se mimo svoje domovské prostředí jen velmi těžko. A ještě jeden aspekt je třeba zmínit, ušlechtilý záměr vedoucí ke vzniku této knížky. Otištěním v knize získávají i ty nejbanálnější hospodské historky punc nesmrtelnosti, a proto spolu s nimi získává nesmrtelnost i veškeré slavenské společenství, které moudře usoudilo, že když neexistuje žádné slavenské umění, je třeba ho vytvořit.

Pracovníci Nakladatelství Bor knihu zpracovali na zakázku zadavatele – Spolku Slaveňáci.

Po sbírce Potkat jelena, zprávě výprav do ticha jizerskohorské přírody, vyjevuje autor zcela jinou fasetu svého básnického umu. V rozvolněných verších, které zaujmou upřímnou silou výpovědi, podává plastický a neokázalý obraz života dobrodruha, milovníka, protřelého podvodníka, ale také literáta Giacoma Casanovy. Autorův Casanova před nás předstupuje jako reálná postava plná bolů a radostí, jako člověk, který si pokládal stejné otázky jako my, protože do hloubky prožil svůj život.

Dá se říci, že svou zatím jedinou sbírkou navazuje autorka, vystupující pod pseudonymem Hannah, na vyhraněnou tvůrčí linii české ženské poezie, již tvoří například L. Macešková, J. Štroblová, S. Antošová nebo B. Správcová. Tyto významné básnířky a některé další spojuje výrazné tvarové úsilí, jež umožňuje chápat postmoderní poezii jako svébytné pokračování avantgardy. Pro poezii Hannah je příznačná šíře výrazových prostředků i básnických forem od klasicky reflexivní poezie přes verše vážné i komické, antikizující i něžně lyrické až k básním vizionářským či civilním. Navzdory výše zmíněné spřízněnosti s některými básnířkami je však patrné, že se Hannah na tvorbu jiných příliš neohlíží a prostřednictvím vlastní poetiky si razí svoji zcela svébytnou cestu.