Publikace Novinky

V pořadí čtvrtá samostatně vydaná sbírka nymburského básníka a muzikanta zahrnuje verše z let 2019 až 2024 a je z velké části inspirována autorovou činností v denním centru, azylovém domě a noclehárně v Praze-Holešovicích. Tento vliv je ve sbírce všudypřítomný, odráží se na formě básní, které jsou hodně civilní a postrádají skoro všechny obvyklé příkrasy kromě rýmů, na jazyce, plném výrazů hovorové češtiny, ale především na celkové atmosféře sbírky, jež překvapí svou působivostí a přesvědčivostí. Opravdu není těžké poznat, že obsah veršů je prověřený autorovými osobními zážitky a prožitky. Jsou to básně o našem soudobém světě se všemi krásami i ošklivostmi, i když ty krásy převažují. Jen nejsou čtenáři servírovány na první dobrou, a musí si je ve verších poctivě vyhledat. Celkový dojem ze sbírky umocňují fotografie Vladimíra Škuty, tvořící s verši nedílný celek.

Próza představuje druhou část autorčiny dilogie O lidském souznění. Zatímco však první část Ten divnej a jiná hovořila o životě z pohledu teenagerů, Frajerky a život pojednávají o životě z perspektivy ženských bytostí, které už mají ledacos za sebou, jejich maminek, babiček, tet i „netet“. Tady se již nehledá pochopení ve světě nechápajících, ale prostě se „jen“ žije, s nadhledem, introspekcí, vírou a humorem, a nejen proto, že frajerkám už ani nic jiného nezbývá. A také se tu miluje, protože kniha vypráví o lásce v jejích všemožných odstínech a podobách. Komplet obou knih, v němž se odráží autorčina osobitá životní filosofie, je o náhodách, které nejsou náhodami, o skutečnosti, že žádný závěr není definitivní, jakkoliv se tak může jevit, a hlavně o zázracích, jež jsou to nejpřirozenější v lidském životě. Autorka textu je zároveň ilustrátorkou knihy.

Novela z přízračné krajiny pohraničí, kde do záležitostí živých neustále promlouvají mrtví, a přítomnost se prolíná s minulostí. Příběh, ve kterém fantazie a sny znamenají více než skutečnost. Zpráva z mizejících lesů, kde se démoni chystají k poslední odplatě. Abonmá na apokalypsu, nebo překvapivě aktuální a angažovaný text? Těžko říct. Babylonské zmatení nabírá na obrátkách, a tak nezbývá, než s lahváčem v ruce pozorovat západ slunce. Možná je to naposled. Autor svůj text doplnil vlastními fotografiemi.

Velký zájem čtenářů si vyžádal druhé vydání knihy o Metuji, jež se od prvního z roku 2020 liší kromě aktualizace některých údajů hlavně barevností. Zatímco předešlá kniha byla převážně černobílá, jen s barevnými přílohami na konci každé kapitoly, druhé vydání je celobarevné. Publikace přibližuje řeku Metuji, páteř kladského pomezí a přilehlých oblastí. Autoři v ní sledují řeku včetně přítoků od jejího pramene v oblasti Adršpachu až po soutok s Labem v Jaroměři, avšak nevnímají ji izolovaně, ale jako nedílnou součást krajiny, jíž protéká. Ta se vyznačuje pestrostí a rozmanitostí a najdeme v ní vedle architektonických památek či míst spjatých s historickými událostmi také pozoruhodné přírodní útvary. Nechybí informace o mlýnech a připomínka známých pověstí. Kniha není vlastivěda ani průvodce, je to pozvánka na výlet za krásami krajiny zvané Pometují. Dojem z ní umocňuje přes čtyři sta fotografií.

Knížka určená dětem školního věku chce čtenářům ukázat, že své bohy nemívali jenom obyvatelé Řecka a Říma nebo severské národy, jejichž mytologie dnes hraje významnou roli ve filmech nebo počítačových hrách. Bohatým výčtem bohů se pyšnili rovněž naši slovanští předkové, a proto tato knížka přináší přehled nejvýznamnějších z nich. Bylo by velmi žádoucí získat širší povědomí o těchto božstvech už jen proto, že dodnes existují různé upomínky na ně, aniž bychom si to uvědomovali. Odrážejí se například ve zvycích, písních, říkadlech, pohádkách, ale i v zeměpisných názvech anebo dětských hrách. Autorka knížky, učitelka na základní škole, se snaží informace o slovanské mytologii podat pro děti přijatelným způsobem, v čemž se vzácně shoduje i s ilustrátorkou, ne náhodou budoucí učitelkou.

Citlivě napsaný příběh o hledání pochopení ve světě nechápajících. Prolínají se v něm aktuální složitá témata dnešních náctiletých a před čtenářem souběžně s nejniternějším konfliktem teenagerů, hledajících vztah k sobě samým i ke světu kolem, pozvolna rozkvétá první láska. Oba protagonisté mají své přísně tajné světy kdesi za zavřenými víčky, Jendův je čarovně krásný a plný naděje, Markétin jedna velká noční můra. Nakonec se setkají na místě, kde ani jeden není tak zcela o své vůli. Román je o náhodách, které nejsou náhodami, o zázracích, jež jsou to nejpřirozenější v lidském životě, a také o skutečnosti, že žádný závěr není definitivní. Ten divnej a jiná je autorčina prvotina a její rukopis získal ocenění Hvězdy inkoustu na knižním veletrhu Svět knihy 2023.

Autorka se ve své sbírce představuje jinak, než jak jsme u ní byli dosud zvyklí, tematicky, stylově i emočně. Její verše, tentokrát téměř bez interpunkce, mohou pro svůj velmi omezený formát působit svazujícím dojmem, ale čtenáři nabízejí úžasný prostor k bezbřehé fantazii. Inspiraci pro ně čerpá i nadále v sobě a kolem sebe, v přírodě a v každodenním životě, nechybí však ani závažná společenská témata. Její oči vidí více než oči mnohých jiných, a pak už není třeba vysvětlovat, stačí jen reflektovat. A tato reflexe je neotřelá, často až překvapivě hravá, dokonce se občas objevují i jazykové hříčky. Nejde přitom o hravost nahodilou, vždyť jedním z výrazných rysů básní je jejich pečlivé pointování. Kromě toho je z každého verše, z každého slova přesvědčivě patrná radost z psaní jako prostředku sebevyjádření. Jako by jimi básnířka zvala své čtenáře, aby se k ní připojili a ozvláštnili tak svůj život, stejně jako je ozvláštněn ten její. Těžko lze přesvědčivěji vyjádřit, jak je pro ni vlastní tvorba důležitá.

Kniha je autorovou první ryze filosofickou prací a představuje první díl v proponované řadě Bytí a evoluce I–IV. Titul knihy znamená zásadní spor epistemologie, totiž co je „fenomén“ ve vědě. Autor soudí, že nevnímáme ani tak fenomény, jako spíše reálné věci světa, které mají určitou funkci a strukturu. Abychom to dokázali, musíme vždy už nahlížet za jevovou stránku skutečnosti. To v důsledku znamená fenomenologii, která nahlíží jevy hlubinně neboli „hlubinnou fenomenologii“. Takový přístup je v souladu se současnou vědou a možnostmi jejích technologií a metodiky.

V pořadí druhou autorovu sbírku po souboru Domů (2020) lze vnímat jako bilanční. Společným jmenovatelem jeho veršů jsou oblíbená témata, mezi nimiž vynikají divadlo, hudba, příroda, ale především Praha a láska ve všech podobách, jak ji v nejčistší podobě nacházíme v lidové slovesnosti, kterou se mnohé básně sbírky inspirovaly. Každý verš, každé slovo jsou tady důkladně promyšlené, mají své místo a výrazné pointování básní zdůrazňuje jejich naléhavost a reflexivitu. Tlumočí nám přesvědčení svého tvůrce, že poezie, jež se stala jeho celoživotním krédem, patří do našich životů více než cokoliv jiného, nejen proto, že nezná žádné hranice, ale obzvláště z toho důvodu, že má schopnost kultivovat naše duše a zušlechťovat vše okolo nás.

Po Poudačkách a vhačkách z roku 2011, Drobečcích z pobejtek (2015) a Všelijakým poudání (2019) je tato kniha čtvrtým souborem vyprávění z pera F. K. Pacholíka (1883–1978), lidového vypravěče z Pasek nad Jizerou. Tematicky pestrý soubor přináší historky ze života v Podkrkonoší od konce 19. do poloviny 20. století. Oproti předchozí knize se do tohoto souboru vedle vyprávění o skutečných událostech v Pacholíkově rodišti a jeho okolí vrátily historky s příměsí fantastické složky. Svazek opět doprovázejí, jako tomu bylo ve většině předchozích pacholíkovských edicí, historické fotografie, a také slovníček vysvětlující méně srozumitelné nářeční výrazy.

Sbírka přináší soubor textů vzniklých v průběhu let 2014–2020, jejichž velká část byla primárně určena pro živý přednes na slam poetry exhibicích a při veřejných autorských čteních od roku 2018. Básně zároveň mapují autorovy performativní začátky, které on sám přibližuje následovně:

Představte si místnost se zataženými žaluziemi. Stěny pokoje mají vybledle žlutou tapetu, všude kolem se povaluje spousta blíže neidentifikovatelného nepořádku, kterému se člověk snaží vyhýbat očima, protože by na něho něco z toho mohlo mrknout zpátky. Atmosféra je prosycená cigaretovým kouřem, potem, sebevinou a sebelítostí. Na zemi, nebo na modrém gauči leží člověk zabalený v chabé dece ze sarkasmu a černého humoru, jíž používá jako obranný mechanismus proti realitě. Takové bylo prostředí, v jakém vznikala tato sbírka. Takový byl člověk, který ji tehdy psal.